Krajský úřad potvrdil nesouhlas s rekonstrukcí Panského dvora

Nesouhlas s plánovanou rekonstrukcí boskovického Panského dvora vyjádřil v červnu letošního roku boskovický úřad, jehož referentka Alena Dvořáková reprezentuje státní památkovou péči. Její kladné vyjádření formou takzvaného závazného stanoviska je nezbytnou podmínkou pro získání stavebního povolení. Majitel objektu, společnost Pražská 5, se proto obrátila na krajský úřad se snahou nesouhlasné rozhodnutí zvrátit. Výsledkem je podobně příkře odmítavé stanovisko krajských památkářů.

„Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor regionálního rozvoje, ve výše uvedené věci sděluje, že neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení předmětného závazného stanoviska,“ zní jádro odpovědi, kterou z kraje obdržel jednatel společnosti Pražská 5 Luděk Řehoř. Ten paradoxně pro svůj záměr získal kladné stanovisko brněnského Památkového ústavu, narazil až na odpor boskovické úřednice. Za tu se však nyní jednoznačně postavil i kraj, který vstřícný přístup svých kolegů památkářů naopak tvrdě zkritizoval: „Tento přístup se velmi blíží ne zcela uváženému tolerování záměru stavebníka před důslednou ochranou veřejného zájmu.“

Především o kladné stanovisko Památkového ústavu se samozřejmě opírá majitel objektu, jednatel firmy Pražská 5 Luděk Řehoř. Toto stanovisko je však pro rozhodnutí úřadu pouhým podkladem a není závazné. „My jsme jednali s památkáři odborníky a máme od nich souhlasné stanovisko, dělali jsme několik studií a konzultací, řešení jsme si vykomunikovali. A na konci přijde úředník a vydá nesouhlas. Takto by to fungovat nemělo,“ opakuje podobně jako v červnu Luděk Řehoř.

A zpochybňuje oproti zástupcům Památkového ústavu a akademikům, se kterými svůj návrh konzultoval, také erudici a fundovanost boskovické úřednice i úředníků krajských. Za krajský úřad záležitost vyřizuje Leoš Vašek, který je rovněž členem boskovické památkové komise, která se k rekonstrukci rovněž postavila odmítavě. A podle Luďka Řehoře v ní měl rozhodující vliv právě tento krajský památkář. Z tohoto pohledu mohlo být spíše předvídatelné, jak se pak kraj ke snaze majitele o změnu závazného stanoviska postaví. „Nechtěl jsem si to připustit, ale očekávat jsem to mohl,“ připouští Luděk Řehoř.

Do krovů nesahat

Důvody pro odmítavý názor kraje na navrhovanou rekonstrukci jsou víceméně shodné s tím, jak svůj nesouhlas zdůvodnila v červnu Alena Dvořáková. Trnem v oku je krajským památkářům především navrhovaná úprava střech, která počítala na třech křídlech ve vnitřní straně dvora se zásahem do krovů, zvýšením střechy a vybudováním pavlače. To vše by umožnilo prostor prvního patra prosvětlit a využít pro další fungování objektu. Podle boskovické úřednice i krajských památkářů by právě tohle změnilo zásadním způsobem charakter budovy. „Realizací uvažované přestavby by památka v exteriéru ztratila svůj doposud dochovaný původní charakter hospodářské budovy, plnící svou specifickou úlohu z hlediska prezentace kulturněhistorických hodnot bývalých vrchnostenských budov,“ argumentují krajští památkáři. Odvolávají se přitom kupříkladu na metodickou příručku samotného Národního památkového ústavu, ve které se doslova píše: „Za zcela nevhodné je třeba považovat veškeré stavební úpravy v podkroví budov s krovy zhotovenými před polovinou 19. století.“

K tomuto náhledu na památky má Luděk Řehoř výhrady. „Lidé jako pan Vašek nebo paní Dvořáková se nedívají na památky z hlediska jejich budoucnosti. Odvolávají se na metodickou příručku, která řeší památky plošně, ale je třeba posuzovat to jednotlivě. Je tady rozpor mezi názorem Národního památkového a názorem těchto osob. My zachováváme pohled na střechy z města, prosvětlení chceme pouze u tří křídel z vnitřní strany,“ zdůrazňuje Luděk Řehoř.

Možnosti dalšího postupu

Možností zvrátit rozhodnutí boskovického úřadu už majitel moc nemá. A podle vyjádření vedoucího stavebního úřadu Slavoje Horečky bez něj stavební povolení nezíská. Zatím si o ně ani nezažádal, takže na stavebním úřadě žádné řízení neběží, pokud by tak však majitel učinil a kladné stanovisko Aleny Dvořákové nedoložil, úřad mu stavební povolení nevydá. Proti tomuto rozhodnutí by se mohl odvolat a věc by opět posuzoval Jihomoravský kraj. V úvahu připadá také napadení rozhodnutí Aleny Dvořákové u soudu. „Další možností je soudní přezkum stanoviska v rámci správního soudnictví,“ potvrdil stručně tuto možnost tajemník boskovického městského úřadu David Škvařil.

S touto variantou počítá i majitel objektu, který podle svého vyjádření již kontaktoval právníka specializujícího se na stavební právo. Ve hře je i požadavek na odškodnění za újmu, která majiteli vzniká, protože kvůli rozhodnutí úřadu nemůže využívat svůj majetek, čerpat dotační tituly a zahájit rekonstrukční práce.

Kromě toho majitel kontaktoval s prosbou o pomoc také generální ředitelku Národního památkového ústavu Naděždu Goryczkovou, se kterou již dříve projekt společně s architektem Jiřím Soukupem z ateliéru Studio Anarchitekt konzultovali. Snahu prosadit svůj návrh rekonstrukce Panského dvora rozhodně nevzdávají. „Udělali jsme veškeré průzkumy: stavebně-historický, průzkum krovů, stratigrafický průzkum. Pak jsme udělali studie s architekty, ta první nebyla schválená, ponaučili jsme se a vše konzultovali. Z mého pohledu je nejdůležitější Národní památkový ústav, se kterým jsme si celým procesem přípravy prošli,“ popisuje Luděk Řehoř dosavadní proces, ve kterém nakonec narazili na zcela odlišná stanoviska dotčených institucí. „Je to příběh, který se dnes může stát, ale z mého pohledu by se stávat neměl. Pořád věřím, že to dotáhneme do konce, příprava nám zabrala tři roky práce a myslím, že výsledné řešení je pro budoucnost toho objektu nejlepší,“ stojí si za svým Luděk Řehoř.

Krajští památkáři vidí naproti tomu celou rekonstrukci dokonce natolik kriticky, že by její prosazení podle nich mohlo mít i další následky. Alespoň to naznačuje stanovisko, ve kterém uvádějí, že by objekt mohl ztratit status chráněné památky a úředníci, kteří by takovouto rekonstrukci schválili, by se vystavili nebezpečí střetu se zákonem. „Pokud by vlastník svůj zamýšlený záměr realizoval, došlo by k tak nevratné a významné ztrátě na kulturněhistorických hodnotách předmětného objektu, že by se dalo uvažovat o zrušení jeho prohlášení za kulturní památku. Souhlas s takovým věcným řešením by znamenal natolik zásadní profesní selhání při obhajobě veřejného zájmu, že by současně mohl představovat nezákonný postup správního orgánu,“ píše se v krajském stanovisku.

Přízemí střechu nezaplatí

Otázkou zůstává, jestli je další fungování objektu bez možnosti využít také druhé patro vůbec možné. Jednatel firmy Pražská 5 Luděk Řehoř takovou možnost připouští, ale pouze za předpokladu, že by na rekonstrukci střech jako majitel získal významnou dotaci. Běžné komerční fungování Panského dvora s výhledem na splacení nákladů na rekonstrukci podle něj reálné není. „To nemůže ekonomicky fungovat. Památkáři nám kupříkladu předepsali pálenou tašku bobrovku, která je oproti běžné o sto procent dražší. S tím jsme byli v souladu, je to kulturní památka. A té střešní krytiny je tam 5 tisíc metrů čtverečních, takže v nákladech na opravu střechy se dostaneme do částek 20 až 30 milionů korun. A zkuste si to přenést do ekonomiky fungování toho objektu. Dobře, kdyby mi ministerstvo kultury dalo dotaci 85 procent na opravu střechy s podmínkou, že nesmím udělat prosvětlení, tak se to provozovat dá,“ uvažuje majitel objektu. Pronájem přízemí ke komerčním účelům by však sám o sobě nákladnou opravu střechy nezaplatil.

Luděk Řehoř je rovněž přesvědčen o tom, že větší aktivitu by směrem k významným památkám v srdci města mělo vyvíjet i vedení Boskovic. Bez součinnosti majitele, úřadů a politiků je totiž budoucnost objektů, které patří k cennému kulturnímu dědictví města, prakticky nemožná. „Vlastním dva památkové objekty, Panský dvůr a jízdárnu, snažím se s nimi něco dělat a už delší dobu mě znepokojuje, že vedení města se k tomu staví tak, že to je majetek soukromých vlastníků a města se to netýká. Ať si majitelé s úřady poradí, jak umí. Nevidím zde žádnou aktivitu. To mi připadá smutné, vedení města jen opakuje, že je to rozhodnutí státní správy a o budoucnost těch památek se nezajímá,“ uzavírá Luděk Řehoř.